Dnes, v neděli 3.5. je to už týden, co jsem na světě.. Půl týdne jsem strávila ještě v porodnici na pozorování, ve středu si nás s maminkou vyzvedl tatínek a jeli jsme všichni k nám domů. Máme to tu moc fajn, určitě se mi tu bude líbit. Bráška je na mě moc hodný, teda když spím a nebrečím.. když si občas chci pobrečet (teda maminka říká, že já nebrečím, ale vřískám), hned mi cpe něco do pusy. Na chvíli mi to zabaví, ale já chci prostě vřískat, no a co?! On si bráška zvykne 🙂
Pomalu chodím na venkovní procházky, tam se mi líbí moc. Už jsem si byla na zahradě ve školce dokonce vyzvednout brášku. Jinak moc dalších aktivit zatím nepodnikáme. Teda krom povinné návštěvy u paní doktorky. Ale to jsme se jen přihlásili a další prohlídku máme tento týden. Snad bude vše v pořádku a dostanu do knížky jedničku s hvězdičkou 🙂
Ahoj Johy. Tak Tě mezi námi vítám. (Jsem ráda, že nejsi Vítek. Synovců už mám hodně.) Jako neteř jsi jediná a jedinečná :-)))
PS: Hezky voníš a mám silné nutkání Tě ukradnout. Takže ať si Tě velký brácha pořádně hlídá.
Už jsem se snažila Tě koupit. Ani za bagr, ani za popeláře.. prostě jedině za všechny peníze světa. Ty teda, bohužel, nemám.
Každopádně pro Tebe to znamená jeden poznatek… pro svého bráchu máš cenu nejvyšší.
(Doufám, že si na to za cca 15 let vzpomene 😀 😀 Když tak mu to připomeň.)