Svoje první vánoce si moc nepamatuji. Ráda se teda dívám na fotky v počítači, hlavně si ráda prohlížím sebe. Jenže na fotkách z loňských vánoc se moc nepoznávám. Tam bylo nějaké miminko s poslintanou bradičkou, vykulenýma očima.. to jsem přeci nemohla být já 🙂 Protože letos jsem byla za slečnu parádnici. Dostala jsem po skvělé večeři šatičky (asi abych je u jídla neumazala), pak jsem slyšela nějaké cinkání a mazala za bráškou, který se hrnul ke stromečku jako první. On už umí číst, takže se vrhl na rozdělování dárečků na hromádky. Já jsem to sama ani nestačila všechno rozbalovat, musela mi mamka pomáhat. Ježíšek mi nadělil pěkné hračky, aniž bych si musela někam psát jako bráška (to koukáte, co? jak to mám u Ježíška zařízený)…
Z toho všeho nadělování jsem byla večer tak unavená, že jsem usnula jako špalek. Ale ráno jsem se probudila a všechny dárečky na mě čekaly. Takže hry mohou začít 🙂
