Hurá už je červen, jak já mám ráda koupání. Voda v červnu není sice ještě jako kafíčko, takže z počátku drkotám. Po chvíli si ale zvyknu a je to paráda. Bazének není jen u babičky, ale menší variantu mi v největších vedrech mamka napustila i u nás doma. Pokud bazének nebyl, vystačila jsem si i s kaluží, kaluže já mám ráda :). V polovině června byla mamka pozvána ke kamarádce Ivě na návštěvu na Kopaninu, kde byla spousta dětí a tak jsme se vyblbly na trampolíně, klouzajdě a pískovišti. Volejbal a vybíjená mi zatím moc nešly, co mě ale nejvíce uchvátilo, byla ta letadla, která každou chvíli přistávala na blízké letiště. Za letadly se musím ještě někdy vrátit.
Víkend v Zubří
Tatínkova firma pořádá každoročně pro zaměstnance a jejich rodinné příslušníky odpočinkový a zážitkový víkend. Já jsem jela poprvé a mohu říct, že jsem si to moc užila. Krásné procházky v lese, pískoviště, klouzačky, houpačky, cestičky na jízdu na mé dětské motorce, obrovská louka na hraní, běhání, schovávání. Večer jsem vždycky padla a chrupala až do rána – dokonce na velké postýlce a nespadla jsem 🙂
Určitě na fotkách poznáte, jak jsem se vyřádila..
Čarodějnice v Dubči
Další víkend po oslavě narozenin jsme slavili zas. Prý nějaké čarodějnice.. ale žádnou jsem teda neviděla (když nepočítám babičku :mrgreen:). Krom opečeného špekáčku, který jsem ho mohla pozorovat pouze v dáli, neboť gril žhnul jako pominutý, jsme měly volný vstup na trampolínu. Tam prakticky probíhala všechna zábava. Takhle moc jsem se nenasmála hodně dlouho. Jak kolem všichni skákali, tak jsem lítala metr vysoko.. Naštěstí jsou Majda, Milča a Vojta moc šikovní, neboť na mě nikdo nežuchnul 🙂
Druhé narozeniny
Tak už mi ty roky přibývají.. Nedávno jeden rok, teď už roky dva. Rodiče asi umí dobře plánovat, protože moje narozeniny jsou jen o tři dny později než Vojtíkův svátek.. Tak proč to nedělat najednou, že? 🙂 Takže naše společná oslava byla u nás doma a bylo to super. Dostala jsem spoustu pěkný dárečků, hezky jsme si pohrály a zadováděly, na dortíku jsem se snažila sfouknout svíčky, ale byla to dřina (přeci jen už ty svíčky byly dvě)..
Velikonoce
Velikonoční pondělí moje první „hodovací“. Jakž takž jsemm dala dohromady básničku, resp. stačilo jen říkat hody hody, doprovody, vejce, jiný. No a košíček byl plný 🙂 navštívili jsme s Vojtíkem obě babičky, prababičku s pradědou (praděda byl ten, kdo mi pomlázku upletl), byla šitá na míru 😀
Z malovaných vajíček udělala maminka pomazánku, čokoládové jsem zbaštila během dubna sama… a někdy jsem se ani nestyděla a ukradla jsem i bráškovi. Jenže neumím jíst tak, aby to nikdo nepoznal… to bylo povyků (pro jedno kinder vejce)…
Moje první hory
Bráška Vojtík měl ve škole jarní prázdniny, takže jsme vyrazili na hory. Bráška se snaží lyžovat, já ještě ne, takže jsem si užívala pobyt s babičkou Jarčou. Dopoledne i odpoledne jsme chodily na procházky do města, občas jsme si koupily nějakou dobrůtku na zub.
Kabinkovou lanovkou jsem se nechala vyvézt k dalším asi 10ti lanovkám, kde byla spousta lyžařů.. Dál jsem si s mamkou vyjela i na nejvyšší horu v našem lyžařském středisku – Hohe Salve. Tam byl rozhled parádní, ale žádné selfíčko jsem si teda nedělala, abych nespadla dolů 🙂 byl to pěkný sráz..
Krom pěkného výhledu jsem i poobědvala v místních krčmách. Nic jiného než hranolky mě ale neoslovilo.. Přitom výběr byl rozmanitý. Ale já jsem prostě přes ty hranolky 🙂 Ale nebojte, nejedla jsem je celý týden, přeci jen tam byla babička a ta mi uvařila lepší dobrůtky, na který jsem zvyklá.
Hory jsem si užila, sáňkovala jsem s mamkou na speciální sáňkařské dráze. Dostala jsem speciální lyžařské brýle, abych dobře viděla celou cestu. Jely jsme asi tři jízdy a fakt to bylo bezva (dráha má asi 3 km).
No a když už byla venku tma, řádili jsme doma na chatě. Byla s námi také Majda s Mínou, teta a strejda a hlavně Wilda (pejsek). Hrozně se mu líbil můj hadrový balonek, se kterým jsem si házela ze schodů s holkami. A taky jsme pěkně provětrali majitelům chodbu, dalo se tam skvěle běhat. Už také umím sama odstartovat – dva, jedna – TEĎ. Moje slovní zásoba je zase o něco lepší 😆
První hory považuji za vydařené a už se těším na další.
Vánoce číslo 2
Svoje první vánoce si moc nepamatuji. Ráda se teda dívám na fotky v počítači, hlavně si ráda prohlížím sebe. Jenže na fotkách z loňských vánoc se moc nepoznávám. Tam bylo nějaké miminko s poslintanou bradičkou, vykulenýma očima.. to jsem přeci nemohla být já 🙂 Protože letos jsem byla za slečnu parádnici. Dostala jsem po skvělé večeři šatičky (asi abych je u jídla neumazala), pak jsem slyšela nějaké cinkání a mazala za bráškou, který se hrnul ke stromečku jako první. On už umí číst, takže se vrhl na rozdělování dárečků na hromádky. Já jsem to sama ani nestačila všechno rozbalovat, musela mi mamka pomáhat. Ježíšek mi nadělil pěkné hračky, aniž bych si musela někam psát jako bráška (to koukáte, co? jak to mám u Ježíška zařízený)…
Z toho všeho nadělování jsem byla večer tak unavená, že jsem usnula jako špalek. Ale ráno jsem se probudila a všechny dárečky na mě čekaly. Takže hry mohou začít 🙂