Červen se nám přehoupl do svého závěru a sluníčko se již ukázalo v plné síle. Ve velkém bazénu u babičky a dědy dovádí zatím jen bráška, ale snad se tam taky brzy podívám, vypadá to jako prima věc. Tatínkovo kolegové a kolegyně z práce mi pořídili k narození takovou hmotu, do které si musím stoupnout, prý abych měla něco na památku. No nevím, moc příjemné to nebylo, ale už je to za mnou a teď to stojí na poličce. A taky se musím pochlubit, už začínám zvedat hlavičku, pro mne to zas tak zajímavé není, ale mamka z toho má neuvěřitelnou radost, a já ráda dělám radost.
