Začátkem července jsem absolvovala píchání oušek. Trošku jsem plakala, ale brzy jsem na to zapomněla (lahvinka mlíčka to spravila). Mamka byla trochu vyjukaná, ale pečovala o má ouška dobře a už je vše krásně zahojeno a já jsem pěkná parádnice. A bráška Vojtík se rád připojí a pochová mě na klíně. Ještě tak dobře nedržím sama hlavičku, takže zatím jen v sedě. Ale až trošku vyrostu, tak se ráda nechám od Vojtíka pochovat i za chůze 🙂
