Začátkem července jsem absolvovala píchání oušek. Trošku jsem plakala, ale brzy jsem na to zapomněla (lahvinka mlíčka to spravila). Mamka byla trochu vyjukaná, ale pečovala o má ouška dobře a už je vše krásně zahojeno a já jsem pěkná parádnice. A bráška Vojtík se rád připojí a pochová mě na klíně. Ještě tak dobře nedržím sama hlavičku, takže zatím jen v sedě. Ale až trošku vyrostu, tak se ráda nechám od Vojtíka pochovat i za chůze 🙂
Červen se nám přehoupl do svého závěru a sluníčko se již ukázalo v plné síle. Ve velkém bazénu u babičky a dědy dovádí zatím jen bráška, ale snad se tam taky brzy podívám, vypadá to jako prima věc. Tatínkovo kolegové a kolegyně z práce mi pořídili k narození takovou hmotu, do které si musím stoupnout, prý abych měla něco na památku. No nevím, moc příjemné to nebylo, ale už je to za mnou a teď to stojí na poličce. A taky se musím pochlubit, už začínám zvedat hlavičku, pro mne to zas tak zajímavé není, ale mamka z toho má neuvěřitelnou radost, a já ráda dělám radost.
Hurá!!!
Tak se po kratší odmlce znovu ozývám. Stejně určitě všichni čekáte na fotečky, aby bylo vidět, že rostu jako z vody, takže přání splněno….
Jinak mi maminka pomalu ale jistě vyřazuje věci, které jsem nosila po příchodu z porodnice a můj šatník se rozroste o další nové kousky.. tentokrát už to nebudou tak neutrální barvy, ale občas se najde i pořádná holčičí barvička – což určitě potěší mamky kolegyni z práce – tetu Ivu.
Co se týká cestování, zatím jezdíme pouze venku v kočárku. Občas zajdeme na návštěvu o dva domečky dál k dědovi a babičce od maminky nebo drandíme v parku. Ještě se vyhýbáme větší skrumáži lidí, abych prý něco nechytla. Příští týden jdu na kontrolu k paní doktorce Martě, tak dám vědět, jak jsem od poslední kontroly vyrostla (do výšky i do šířky 🙂 )
Dnes, v neděli 3.5. je to už týden, co jsem na světě.. Půl týdne jsem strávila ještě v porodnici na pozorování, ve středu si nás s maminkou vyzvedl tatínek a jeli jsme všichni k nám domů. Máme to tu moc fajn, určitě se mi tu bude líbit. Bráška je na mě moc hodný, teda když spím a nebrečím.. když si občas chci pobrečet (teda maminka říká, že já nebrečím, ale vřískám), hned mi cpe něco do pusy. Na chvíli mi to zabaví, ale já chci prostě vřískat, no a co?! On si bráška zvykne 🙂
Pomalu chodím na venkovní procházky, tam se mi líbí moc. Už jsem si byla na zahradě ve školce dokonce vyzvednout brášku. Jinak moc dalších aktivit zatím nepodnikáme. Teda krom povinné návštěvy u paní doktorky. Ale to jsme se jen přihlásili a další prohlídku máme tento týden. Snad bude vše v pořádku a dostanu do knížky jedničku s hvězdičkou 🙂
Nejdřív se mi na svět nechtělo a protáhla jsem si to v bříšku skoro o týden, pak to ale šlo tak rychle, že ani rychlá záchranka málem nebyla dost rychlá 🙂
Sotva jsem vykoukla ven na svět, měla jsem početný fan klub. U mamky na pokoji si dveře neodpočinuly a postupně jsem poznala spoustu různých lidiček. Během pobytu v porodnici jsem zjistila, že kromě maminky a tatínka mám i brášku, dědu a dokonce 2 babičky, také tetička Evička a maminky kamarádka Barunka se zastavila, ale u té jsem se styděla a dělala že spím. Pokud se ptáte, co to mám na ruce, tak je to identifikační štítek, stejný má i maminka.. to aby nás s nikým nepomíchali. Jenže já jsem celý bráška Vojta, takže by mě rodiče jistě poznali..
Dovolte tedy, abych se Vám konečně představila. Jmenuji se Johana Musilová, narodila jsem se v 8:17 v porodnici Na Bulovce, po narození jsem vážila 3700 gramů a měřila 51 centimetrů.
